Stránka není optimalizovaná pro mobily.

Your browser does not support the HTML5 canvas tag.

Jsou to Radosti korporátu. Prostě všechny ty hnusné věci, které tam člověk zažívá a je to ubíjející. Většinu svého života se pohybuju po různých kancelářích, jednacích místnostech a začal jsem tohle prostředí, které dneska nikdo nezachycuje, kreslit.
 
Dřív, když malíři malovali, tak malovali dostihy, žence na poli, sedláky, jak někam jedou s nějakou fůrou. A to vlastně vůbec nejsou kulisy, ve kterých my bychom dneska žili. Tak jsem začal malovat nějaký větší obraz, ze kterého se vlastně nějakou plynulou dynamikou změnil korporát v úřad. Člověk - v mém případě architekt - prochází tím nepříjemným kolečkem korporátního vyjednávání a ve chvíli, kdy to už má nějak vymyšlené, tak ho čeká to další, rozhodující kolečko na úřadech, které to ještě celé můžou úplně zhatit a otočit to někam úplně jinam.

První emoce, která člověku naskočí, je že si říká, že ty lidi jsou prostě zlí. Že záměrně nepovolují, záměrně se nechtějí dohodnout, záměrně škodí. Potom, když jsem o tom přemýšlel dál, tak mi došlo, že to takhle úplně přesně není, že to není nějaká bytostná zloba, ale že ten motor za tím vším je spíš strach. Že to není až tolik o těch jednotlivých lidech, že to je prostě věc toho systému. Každý se bojí mít zodpovědnost, každý se bojí udělat rozhodnutí, takže ví, že je lepší se nerozhodnout. A samozřejmě lepší je něco zakázat, nepovolit, protože to se pak nic neděje, než něco povolit, protože pak se něco bude dít a to riziko chyby narůstá.

Takže je to tragická chyba v systému, která vede k tomu, že místo toho, aby se pozitivně a kladně vytvářelo něco nového, tak se hledají berličky, argumenty, aby pokud možno nikdo nenesl na konci tu zodpovědnost. Můžu se snažit s tím systémem nějak bojovat, přesvědčovat ty lidi, že se nemají bát a že to je všechno v pořádku, ale ve výsledku mi v podstatě nezbývá, než ten systém poslouchat, protože prostě střet jedince vs. systém je popsaná a dávná věc a to prostě úplně nejde. Člověk s tím má zlé zkušenosti a pořád jsem si říkal, jestli to není prostě křivda proti těm lidem, kteří tam na tom úřadě sedí a taky prostě prožívají nějaké svoje strachy, mají nějaké svoje kontroly, taky se jim nějak musí něco podařit a já prostě jenom pořád selhávám v tom, abych našel, jak to mají. Chci je mít rád, chci s nimi být parta, takže bych na jednu stranu nechtěl, aby to vyznělo tak zle, jak to vyznívá, a přitom si prostě nemůžu pomoct.

Obrázky připravené do police (nahrané od vás):

Celý život se pohybuju po různých kancelářích a jednacích místnostech. Je to prostředí, který je ubíjející, ale jako majitel architektonické kanceláře se mu prostě nevyhnu. Tenhle obraz je způsobem, jak se se svými zkušenostmi z korporátu a jednání na úřadech vyrovnávám.
 
Když jsem přemýšlel o tom, proč jsou ti lidé zlí, tak mi došlo, že to takhle úplně přesně není, že to není nějaká bytostná zloba, ale že ten motor za tím vším je spíš strach. Že to není až tolik o těch jednotlivých lidech že to je prostě věc toho systému.
 
Každý se bojí mít zodpovědnost, každý se bojí udělat rozhodnutí, takže ví, že je lepší se nerozhodnout. A samozřejmě lepší je něco zakázat, nepovolit, protože to se pak nic neděje, než něco povolit, protože pak se něco bude dít a to riziko chyby narůstá. Takže je to tragická chyba v systému. Poslechněte si se mnou příběh tohoto obrazu, prozkoumejte kancelář a objevujte v ní skryté objekty a, pokud budete mít náladu, klikněte na polici vedle úřednice a namalujte mi svou vlastní zkušenost s korporátem. A hlavně se při procházení kanceláře bavte tak, jako jsem se já bavil při jejím malování! :-)
 
Rostislav Říha

x


Nemáte-li ještě svůj obrázek z korporátu, vytvořte ho na

AWWAPP.COM

a pošlete nám ho na janus@app-art.cz nebo nahrajte do skříně.